„Tomorrow.“

V roce 2023 jsem na Mauriciu tři dny nevylezla z bytu. Ne proto, že bych byla nemocná. Čekala jsem na opraváře. Řekli mi totiž: „Tomorrow.“ Tak jsem čekala. Opravář nepřišel. Další den jsem dostala stejnou odpověď: „Tomorrow.“ Tak jsem čekala znovu. A třetí den už mi začínalo docházet, že možná není problém v opraváři. Možná je problém ve mně. 😂 Já totiž slyšela slovo tomorrow a v hlavě se mi okamžitě objevil český kalendář. Zítra. Konkrétní den. A když někdo řekne „zítra“, člověk přece čeká, že se zítra něco stane. Jenže postupně jsem začala zjišťovat, že některá slova nemusí být jen informace. Mohou být také jen gesto. A právě tohle je jedna z věcí, které mě Mauritius naučil.

„I will send it.“

Tuhle větu jsem si letos připomněla znovu. Potřebuji fakturu. Napíšu: Prosím o fakturu. Odpověď: „Yes, yes. I will send it.“ Český mozek: Výborně. Takže faktura přijde. A potom začne čas běžet. Pondělí. Úterý. Středa. Čtvrtek. PÁTEK! 🚨 Kde je ta faktura?! Dnes už se tomu směju. Protože už vím, že „I will send it“ může být také velmi zdvořilý způsob, jak říct: „Ano, samozřejmě, vyřešíme to. Neboj.“ Neznamená to, že mi fakturu nepošlou. Jen jsem se naučila, že mezi „ano“ a „hotovo“ může být na Mauriciu trochu víc prostoru než u nás. A že když několik dní nepřijde odpověď, nemusí se nutně dít něco špatného. Možná se prostě nic špatného neděje.

A právě tady začíná naše letošní lekce

Moje mauricijská cestovatelská bando, je nejvyšší čas říct vám něco, co se do klasického cestovního itineráře vlastně moc nevejde: Na Mauriciu se budeme učit zpomalit. A možná to pro některé z nás nebude úplně jednoduché. 😄 Hodinky ⌚️ si vezměte. Jen jim nedávejte moc velkou moc. Samozřejmě, letadlo má čas odletu. Výlet má začátek. Rezervace má svůj čas. A když máme být na letišti v určitou hodinu, opravdu nechci slyšet: „Ale Markéto, já jsem se rozhodl, dle tvých rad, respektovat mauricijský čas.“ 😂 Tam bychom mohli mít problém. Ale jakmile budeme na ostrově, začne platit trochu jiné pravidlo. Nemusíme mít každý den naplánovaný tak dokonale, aby nám mezi 14:05 a 14:20 nezbyla ani minuta volného života. Prostě užívejte klid a pohodu.

Malé záludnosti – třeba voda

Voda je na Mauriciu důležitá věc. Je pitná, ale samozřejmě můžeme sáhnout po balené. A občas se může stát, že voda prostě chvíli neteče. Neznamená to automaticky katastrofu. Možná se někde doplňují zásoby a za chvíli zase poteče. Já už svou vlastní zkušenost mám. Jednou jsem si na Mauriciu v půl šesté ráno namazala vlasy barvou. Až potom jsem zjistila, že voda neteče. V žádné ze tří koupelen. V kuchyni naštěstí ještě trochu spolupracovala.Takže jsem přežila já i vlasy. A od té doby vím, že některé věci je opravdu lepší nejdřív promyslet, zkontrolovat a teprve potom udělat. 😂

A pak je tu úklid

Tady bychom si mohli vzít další malou lekci. Naše představa o tom, co znamená „uklizeno“, nemusí být úplně stejná jako představa někoho na druhém konci světa. A pokud někde objevíme drobek, smítko nebo něco, co by doma okamžitě dostalo nálepku „Tohle by se mělo uklidit!“, máme několik možností. Můžeme se rozčílit. Můžeme začít hodnotit kvalitu úklidu. Nebo můžeme vzít hadřík, uklidit to a jít dál. Protože jsme nepřiletěli na Mauritius dělat kontrolu čistoty. Přiletěli jsme žít. A když bude něco opravdu špatně, samozřejmě to řešit budeme. Jen nemusíme hledat problém tam, kde je ve skutečnosti jen trochu jiná představa o pořádku.

A potom přijde doprava. 😂

Tady doporučuji zvýšit pozornost. Na Mauriciu se jezdí vlevo. To znamená, že auta přijíždějí z opačné strany, než na jakou jsme zvyklí. A první dny se náš mozek může velmi vážně domnívat: „Ti lidé jezdí špatně.“ Ne. Oni nejezdí špatně. My jsme jenom zvyklí na jinou stranu. 😄 Takže při přecházení silnice doporučuji velmi jednoduchou metodu: podívat se, podívat se ještě jednou a pokud si pořád nejste jistí, podívat se ještě potřetí. Mauritius nám v tomto ohledu velmi názorně ukáže, jak málo stačí k tomu, aby se svět najednou jevil úplně jinak.

A autobusy?

To je další krásná kapitola. Český člověk má rád jízdní řád. Ideálně takový, kde je napsáno 10:12. A když autobus nepřijede v 10:12, začíná se ptát: Proč? Na Mauriciu se možná naučíme položit jinou otázku: „Tak kdy asi přijede?“ A možná ještě důležitější: „Vadí nám opravdu, když přijede o něco později?“ Protože jestli máme celý den postavený jako domino, kde každé desetiminutové zpoždění znamená katastrofu, bude nás Mauritius velmi rychle učit pokoře.

A to je možná celé kouzlo

My Evropané jsme si vytvořili nádherný systém. Kalendáře, hodinky, termíny, tabulky, rezervace, potvrzení a přesné časy. A já sama to všechno miluju. Když organizuji cestu pro skupinu, chci vědět, kdo přiletí, kdy přiletí, kdo koho vyzvedne, kde kdo spí a kolik co stojí. Jinak by nás tam bylo dvacet a nikdo by nevěděl, kde je. 😂 Takže ne. Nechci z nás udělat skupinu bez pravidel. Jen si myslím, že bychom si mohli dovolit nechat trochu prostoru mezi jednotlivými řádky našeho plánu. Protože právě tam se často objeví to nejlepší. Samozřejmě jen tehdy, když tím neohrozíme program, na kterém jsme domluvení. 😄Když na nás čeká minibus, máme rezervovaný stůl v restauraci nebo máme domluvený společný výlet, hodinky najednou zase začnou fungovat. A já budu ta, která je bude hlídat. 😂 Ale v mezičase? Tam si můžeme dovolit trochu povolit. Protože jsme nepřiletěli na Mauritius proto, abychom tam pokračovali v českém závodě s časem. Přiletěli jsme si ho užít.

A možná právě tady bude naše největší mauricijská lekce: pevný program budeme dodržovat, ale mezi jednotlivými body programu nemusíme závodit. Takže vzhůru na Mauricius a bez stresu 🌴❤️.