To je moje cesta
Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, kam až mě můj život zavede, asi bych mu nevěřila. Přes padesát let jsem žila typickým stylem: práce, rodina, děti, povinnosti, starosti všeho druhu, stále dokola a pořád něco.

Svoje sny jsem, stejně jako spousta jiných lidí, odkládala na později. Až bude víc času,
až bude vhodnější chvíle, až se to všechno trochu srovná,.... Jenomže ono se to pořád nějak nesrovnávalo. Uf! Došlo na totální vyhoření a trvalo mi hodně dlouho, než mi došlo, že tímto způsobem už dál žít nemůžu a nechci a ještě o pořádný kus déle, než jsem se rozhodla s tím něco doopravdy udělat. Protože změna může nastat teprve po té, co člověk začne myslet a dělat věci jinak, než to dělal doposud.

Život je mapa plná křižovatek a odboček. Některé si vybereme sami, jiné nám nabídne sám život. S novým myšlením přicházely nové nápady, zkušenosti, místa a hlavně noví lidé. Například Vali. Když se objevila v mém životě, byla to právě ona, kdo do mě zasel první semínko cestovatelské vášně. Bez Vali bych dnes nebyla tam, kde jsem.

Čas plynul a pak jednoho dne "přišel" Mauricius. Ostrov v Indickém oceánu, který jsem si zamilovala hned při první návštěvě tak moc, že od té doby se tam stále musím vracet. Je jednou z těch důležitých křižovatek a zastávek na mé životní cestě. Je místem, které mi ukázalo, že některé sny opravdu stojí za to, nechat si je splnit. Je místem, kde  postupně začala vznikat myšlenka Času na sny a Cesty slunečního paprsku.

Ta myšlenka nevznikla z dokonalého plánu. Vznikla z toho, co jsem si prožila. Z rozhodnutí změnit směr. Z nečekaných setkání. Z neplánovaných odboček. Z míst, která jsem si postupně zamilovala. A také z přesvědčení, že nikdy není pozdě vykročit jinam. Proto dnes nechci nikomu říkat nebo radit, kam má jít. Chci se spíš zeptat: Kam vy byste ještě chtěli dojít?

Tohle je moje cesta. A možná právě teď někde začíná ta vaše.

Pořádám - Mezi svými

Cestuji - se slunečním paprskem